Můj zásadní omyl
"Jsi moje nejlepší kámoška navždy!" Asi takto zněla věta, kterou jsme si s dívkou jménem Helča Valentová říkávaly a psaly ještě před rokem. Užily jsme si mnoho srandy a měly jsme spolu krásný vztah. Můžeme vzpomínat na mnoho zážitků, u kterých nesměla chybět ani jedna z nás. Jenže vše byl jeden velký omyl. Vše, jako by byla pouhá iluze, která se mi snažila omluvit za to, jak se ke mne chovala má takříkajíc "ex-best friend". Ale to už je zase jiná kapitola mého života. Teď se pojďme vrátit do doby, kdy jsme se s Helenkou viděli poprvé.
Byl začátek letních prázdnin roku 2010 a já jsem zrovna hledala novou stáj, kde bych mohla jezdit. Nakonec jsem jednu našla a jezdím tu dodnes. Asi podruhé, když jsem přijela do této stáje, uviděla jsem dívku. Měla drobnou postavu, světlé blonďaté vlasy a krásné pomněnkově modré oči. Zrovinka přicházela s poníkem Jackem a malými dětmi z procházky. První dny jsme se ale zdravily pouhým oslovením "Ahoj" a neodvážily jsme se pouštět do hlubších a delších hovorů. Jednou, když jsem ke koním přijela o víkendu s tím, že budu pomáhat, byla tam opět Helča. Byla tam vlastně každý den, jelikož bydlí v té samé vesnici, co je stáj s koňmi a na kole tam přifrčí za ani ne dvě minuty. Toho dne jsem měla s Helčou kydat stáje. A tak jsme se seznámily. Je totiž jasné, že když máte vykydat jeden box společně s někým dalším, nebudete tam stát jak tvrdé Y se zalepenou pusou a neproceknete ani hlásku. Od té doby jsme prokecaly každičkou chvilku, která se dala.
Postupem času jsem zjistila, že Helča je ta kamarádka, kterou jsem tak dlouho hledala. Byla velmi přátelská, nebyla s ní nuda a dokázala rozveselit. Často jsme u sebe přespávaly, jely jsme spolu na tábor a párkrát jsme jely samy na vyjížďku s koňmi. Jen my dvě. Připadalo nám, že jsme naprosto stejné, neodlišné, že máme na vše stejný názor, že se nám líbí ti samí kluci a že jsme takřka jako siamská dvojčata.. Jenže opak se stal pravdou.
Čím jsme byly starší, tím víc se mi zdálo, že jsme odlišnější. To už ale trvalo zhruba jeden rok. Pro Helču bylo důležitější nakupování, nežli koně. Poslouchala muziku, která se mi příčila. Měla ráda styl oblékání, který se mi příčil. Dobře, nevadí. Vím to. Ale určitě není moc uspokojivé, když se z vaší nejlepší kamarádky stane růžový facebookový závislák. To vše se ale dalo snést. Jenže zlomový okamžik nastal loňské léto. 19. července totiž zemřel stájový miláček a jeden z Helči nejoblíbenějších koní, Kendy. Všichni to nesli dost těžce a dlouho se s tím vyrovnávali. Přišel ale nový kůň, Schummuy. Helča na něm začala jezdit a měla ho velmi ráda.
Ale jak přišla škola, všechno se změnilo. Ani do dnes nevím a neznám přímý důvod, proč a co se vlastně stalo. Helča dlouho nebyla u koní a tak jsem jí psala SMSky, co s ní je a jestli půjde na koně. Vždy mi odepsala, že je nemocná. Z nějakého - pro mne nepochopitelného - důvodu mi tohle psala přes 2 měsíce. Přes optání se její nejlepší kamarádky, stejně facebookově závislé, jsem se dozvěděla, že Helču koně jednoduše nebaví. Jenže ta její slavná best friend jí řekla, že jsem se na ní ptala. Helča se samozřejmě skrz Facebookový chat ozvala:"Hele Majko, nemusíš se ptát Zity, proč nechodím na koně, stačí se zeptat." "A proč?" "Protože mám lepší život, jsem na tom psychicky i fyzicky dobře a nejsem unavená, konečně mám víc času, mám lepší známky, vše je lepší a hlavně mám konečně čas na všechno, co jsem chtěla dělat." Upřímně, tyto věty mne dost ranily, jelikož mi to znělo, jako by říkala, že předtím na koně chodit nechtěla a že ji to nebavilo.
Poté vše, co jsem na tom slavném Facebooku napsala, vzala ze špatné stránky a vyjela po mně. Přitom já jí nic zlého neudělala. Jen mi přišlo líto, že i přes to, co jsme spolu prožily, i přes to, jak krátko od stájí bydlí, se ani nezastaví, aby nám řekla pouhé "Ahoj". Místo toho dělá mrtvého brouka. A to mne velmi mrzí.
Až tedy příště potkáte někoho, koho byste rádi považovali za onoho nejlepšího, poznejte ho ze všech stránek. Po pár letech můžete být nemile překvapeni. Asi tak, jako jsem nyní já. Stačí jen doufat, že to vše bude jednou dobré a že se Helča opět stane venkovskou holčinou milující koně a přestane s tváří městského rozmazleného dítěte vyhlížející nový módní trend.